Jdi na obsah Jdi na menu
 


Olejomalba

 

je technika malby, při níž je barevný pigment pojen pomocí oleje. Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle Cennino Cenniniho tuto techniku objevil Jan van Eyck.

 

 Výhodou olejové malby je jasnost a relativní trvanlivost barev.


Také samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, dovoluje korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, například použití tzv. lazury.


Nevýhodou je pomalé schnutí barev. Navíc při nevhodně zvoleném oleji nebo chybně namíchané barvě dochází při postupném vysychání oleje k tzv. krakelování, neboli popraskání barevné vrstvy.

 

Předchůdcem olejové malby byla tzv. vaječná tempera, při níž bylo jako pojidlo barevných pigmentů použito vaječných žloutků.

 

 

Olejomalba je často nazývána králem malířských technik.

Technika a postup malování s olejovými barvami jsou založeny na použití široké škály materiálů a pomůcek, přičemž výroba samotných olejových barev není příliš složitá.

 

Jde jen o to, rozředit pigmentový prášek ve lněném oleji a rozmělnit jej na podložce pomocí tříku.

Každý z umělců míval pro výrobu olejových barev svůj vlastní recept. To si dnes jen stěží dovedeme představit. Výrobci dnes nabízejí širokou škálu kvalitních homogenních olejových barev a jejich použití je pro výtvarníky mimořádně pohodlné.

 

Při samotné malbě s využitím olejových barev, je nezbytné udržovat vzdálenost zhruba jedné paže mezi obrazem a umělcem.

Olejomalba totiž, více než jakákoliv jiná technika, vyžaduje celkový pohled na obraz a to v každém okamžiku. Je to i z toho důvodu, aby malíř viděl a současně se mohl volně pohybovat z jedné plochy na druhou bez zastavení na určitém místě.